Jako obrovský domek z papíru působí Budova Herty and Pavla Amirových mezi věžáky v centru Tel Avivu. Novou pobočku městského muzea v listopadu 2011 slavnostně otevřela hudebně-vizuální show Ivry Liedera a skupiny TYP.
Ještě před tím ale stavbě nové galerie předcházela architektonická soutěž, kterou v roce 2002 s přispěním manželů Amirových vypsalo muzeum hlavního izraelského města.
Bohatý židovský pár původem ze Slovenska utekl před druhou světovou válkou do USA a v současnosti se soustředí na podporu výtvarného umění po celém světě. Především díky finanční pomoci židovských manželů tak mohla ze soutěže v roce 2004 vzejít vítězná podoba nové muzejní budovy v Tel Avivu.
Rozlehlou galerii za pětapadesát milionů dolarů navrhnul uznávaný americký architekt Preston Scott Cohen, který pro izraelské muzeum navrhl minimalistickou budovu, jež svou geometrickou fasádou připomíná pomačkaný papír.
Trojúhelníková stavba vyrostla na místě původní galerie z roku 1971, která již nedostačovala svou kapacitou. Cohenova budova tak přirozeně doplňuje areál muzea, do něhož patří také hlavní budova a Pavilón moderního umění Heleny Rubisteinové.
Již při projektování měl autor vítězného návrhu těžký úkol. Soutěžní zadání totiž počítalo s trojúhelníkovou budovou o minimální užitné ploše 19 tisíc metrů čtverečních. Současně muselo nové muzeum poskytovat neutrální obdélníkové síně pro výstavy.
Cohen tak navrhl celek jednoduchých výstavních ploch, které na sebe ve třech patrech navazují v rozdílných úhlech. Výsledkem je stavba, která kombinuje dvě různá paradigmata, se kterými si projektují současné galerijní prostory.
Galerie složené z tvarově jednoduchých obdélníkových krabic, ve kterých jsou nejdůležitější vystavované objekty a galerie, jež svou vizuální stránkou působí jako umělecké dílo samo o sobě.
Síně v jednotlivých patrech rozděluje šestadvacet metrů vysoký světlík, do kterého jsou z místností kolem vyříznuty podlouhlé okna.
Centrální "šachta", umístěná zhruba uprostřed budovy, zajišťuje pro sály dostatek denního světla. Schodiště po okrajích světlíku současně poskytují propojení mezi nadzemními podlažími.
Multigenerační kamenná vila v Pyrenejích zůstává při zemi, slouží otci i synovi - čtěte ZDE
Prohlédněte si dům skrytý za závěsem. Se svými obyvateli létá, ale musí být vítr - čtěte ZDE
Sály nové galerie poskytují prostor zejména pro výstavy současné architektury, fotografie a vizuálního umění.
Mimo to poskytuje Muzeum Herty a Pavla Amirových také přednáškový sál, knihovnu, restauraci a administrativní zázemí. V podzemní části jsou k dispozici také rozsáhlé archivní prostory.
Vnější podoba nového výstavního domu připomíná futuristický model, postavený ze zmuchlaného papíru. Neotřelý plášť muzea se stal také hlavním předmět show, konané při slavnostním otevření budovy. Posloužil totiž jako inspirace pro video-mapping, jenž byl založený právě na vnější struktuře stavby.
Roztříštěná fasáda je sloužena z 430 geometricky tvarovaných desek z leštěného cementu, které vytváří dojem skládačky. Efekt dotvářejí také drobná geometrická okénka a vchod, který ve tvaru písmene V vstupuje do půdorysu přízemí nového muzea.
Ač se muzeum Amirových drží ostrých, futuristických tvarů, nepůsobí na své okolí s nedalekými mrakodrapy nijak represivně. Naopak ho obohacuje o nové prvky a dokončuje jeho tvarovou různorodost.
