Dvě stě ateliérů z celého světa se zúčastnilo mezinárodní architektonické soutěže na návrh urbanistického plánu řeky Suzhou Creek v Šanghaji. Z těžké konkurence vyšla jako vítězná čtveřice českých architektů ze studia OHM.
"Je to pro nás skvělý start a myslíme si že je to úspěch, který může v zahraničí dobře reprezentovat celou českou architekturu," popisují význam svého úspěchu Ondřej Dušek a Jan Karásek.
HN: V Číně jste vyhráli mezinárodní soutěž s urbanistickým plánem rozvoje řeky. Na vašich facebookových stránkách jsou ale k vidění spíše projekty rodinných domů. Na co se orientujete přednostně?
Ondřej Dušek: U menších projektů má začínající ateliér větší šanci dostat zakázku, ale do budoucna to není nějaká naše priorita.
Jan Karásek: My nemáme žádné měřítko projektů, které bychom striktně upřednostňovali. Na druhou stranu projekty domků, co máme na stránkách, jsou spíše výjimkou. O něco větším projektem byl domov důchodců ve Strašnicích. Jinak se ale soustředíme především na urbanistické projekty, jako je ten v Šanghaji.
HN: Pracujete v současnosti na nějakých dalších architektonických soutěžích?
Ondřej Dušek: Teď ne. Čekáme na to, až se vypíše soutěž na novou podobu Štvanice, což je v Praze hodně aktuální téma. Na nový projekt tohoto ostrova už byla vypsána soutěž vloni, krátce na to ale byla zrušena.
Uvidíme, jak to dopadne nyní. Jinak hledáme další zahraniční soutěže, které by pro nás mohly být zajímavé a také pracujeme na dvou realizacích v Jižních Čechách.
HN: Ty realizace se také týkají urbanistického designu?
Ondřej Dušek: Ne, jedná se o rodinný domek a interiér ordinace. Obojí je vlastně na zakázku téhož investora.
Jan Karásek: Začali jsme ale také jednat se dvěma čínskými developery, které náš vítězný projekt v Šanghaji zaujal a kteří mají zájem o další spolupráci.
HN: Šanghajská soutěž ale byla pouze ideová, zadavatelé nepočítali s realizací. Jak jste se do kontaktu s investory dostali?
Jan Karásek: Na vyhlášení soutěže, kterého se zúčastnila naše kolegyně Jana Branková. Právě skrze Janu nás kontaktovali dva developeři, kteří mají zájem spolupracovat. Jeden z nich má konkrétní zájem ten projekt realizovat, ale uvědomujeme si, že jakékoliv jednání s čínskými investory je během na dlouhou trať. Je velká pravděpodobnost, že se ten projekt vůbec neuskuteční.
HN: Proč myslíte? Přece jen jste vyhráli v poměrně prestižní soutěži a hned po vyhlášení se vám ozvali zájemci.
Ondřej Dušek: Zatím pro oba investory jen připravujeme podklady. Velkým kladem toho projektu jsou nízké náklady. Prakticky jediné, co bude třeba vybudovat, jsou přístupy k řece. Problém je ale v současné šanghajské legislativě. Ta na tuto řeku kvůli ochraně před znečištěním zakazuje vstup plavidel a ty jsou srdcem našeho návrhu. Přes všechno dobré, co realizace našeho projektu může městu přinést, se to může ukázat jako neřešitelný problém.
HN: Mluvíte o plavidlech jako o srdci projektu, co bylo vůbec jeho hlavní myšlenkou?
Jan Karásek: Především šlo jen o jakousi metodiku, jak může obrovské, přelidněné město jako celek pracovat s prostorem dosud nevyužívané řeky. Neříkali jsme co má kde stát, ale spíše jakým způsobem to má stát. My se u všech našich návrhů snažíme navrhnout prostředí, které poté mohou jeho uživatelé dále dotvářet. Výsledkem je projekt, počítající se zaplněním řeky podle určitých pravidel různými soukromými objekty, z nichž každý bude mít vlastní význam.
HN: Věděli jste hned po přečtení zadání soutěže, jak váš projekt bude vypadat?
Ondřej Dušek: Hned ne. Nejdřív jsme podrobně prostudovali zadání soutěže a okolí kanálu a prohlédli jsme si některé větší čínské projekty, řešící veřejný prostor. Ty jsme poté zanalyzovali a nakonec jsme došli k tomu, že ten náš projekt pojmeme „trochu jinak“.
HN: Takže jste se inspirovali přímo nějakou konkrétní budovou?
Ondřej Dušek: To zase ne. Stejně jako většina ostatních studií, jež se soutěže zúčastnila, tak i my jsme chtěli původně postavit nějakou budovu kolem řeky. Když jsme to ale promysleli, tak jsme si řekli, že to nebude to nejlepší řešení a rozhodli jsme se v podstatně projekt převést na obecný plán, jak nakládat se samotným prostorem řeky.
HN: Měli jste na vaše vítězství v soutěži nějaké ohlasy také mimo Čínu?
Ondřej Dušek: Hodně ohlasů jsme měli přímo na tom předávání. Dostali jsme například nabídku na pronájem prostor v Šanghaji na založení ateliéru a také různé nabídky na další spolupráci.
HN: Jak jste se vůbec dostali k architektonické soutěži v Číně? Pro začínající architekty to může být velká exotika.
Jan Karásek: Já jsem v Číně studoval, a když jsem se vrátil, tak jsme se s kolegy shodli, že pracovat na projektu v Číně by pro nás bylo hrozně zajímavé. Tamní města a veřejné prostory totiž fungují úplně jinak. Začali jsme tak hledat na webových stránkách, které se věnují právě zahraničním architektonickým soutěžím a tak jsme se dostali k soutěži na projekt řeky Suzhou Creek.
Čeští architekti vyhráli soutěž v Šanghaji. Řeku změnili v městský bulvár - čtěte ZDE
Multigenerační kamenná vila v Pyrenejích zůstává při zemi, slouží otci i synovi - čtěte ZDE
HN: Je v Číně více podobných soutěží, ve kterých se mohou uplatnit evropští architekti?
Jan Karásek: Zase tak moc jich tam není. Architektonických soutěží se tam samozřejmě vypisuje spousta, ale ty jsou často určeny striktně pro čínské architekty. Tato byla mezinárodní, proto jsme si ji vybrali.
HN: Váš vítězný projekt se věnuje především využití řeky jakožto veřejného prostoru. Je tento plán aplikovatelný také na jiných řekách?
Jan Karásek: Ten náš projekt není přímo vázán na řeku Suzhou Creek způsobem, jakým to pracuje s městem. Snažili jsme se odpovědět na určitá specifika čínských měst spíše z obecného hlediska. V tomto je tak projekt aplikovatelný také jinde. Nechceme ale cíleně vztahovat náš projekt na všechna místa, na která nás pozvou investoři.
HN: A co třeba v Praze?
Jan Karásek: To asi ne. Číňané a Evropané využívají veřejný prostor úplně jinak. Celá čínská společnost funguje na principu, že hlavní není jednotlivec s vlastním domem, ve kterém se odehrávají všechny jeho činnosti, ale je to celistvá společnost, z níž všichni ten veřejný prostor aktivně využívají.
HN: Jak byste tedy podobný projekt řešili v hlavním českém městě?
Jan Karásek: Tady by to asi byla práce především s fyzickým prostředím nábřeží a náplavky. Na rozdíl od projektu v Šanghaji by to nebylo tak zaměřené na spontánní využití samotné řeky, které je v Evropě, narozdíl od Číny, jen těžko představitelné. Asi bychom se nesoustředili čistě na metodiku, ale na konkrétní řešení.
Dobré řešení může být například vytvořit množství samostatných plovoucích objektů (nejen plovoucích) u pobřeží, z nichž by každý měl vlastní účel.
HN: Takže svůj projekt chcete realizovat přednostně na řece SuZhou Creek?
Jan Karásek: Ano. Anebo se vložíme do další formy spolupráce s developery, kteří budou mít zájem. Jak u nás, tak v zahraničí je téma developmentu hodně aktuální a pro architekty určitě zajímavé a perspektivní.
HN: I v tom smyslu, že byste sami působili jako developeři?
Ondřej Dušek: Na to odpovím trochu jinak. Developing je strašně důležitý. Když se dneska podíváte na realizace v městech, tak řekněme 80, 90 procent z nich mají na svědomí developeři. Takže aktivní spolupráce architektů s developery je pro rozvoj měst strašně důležitá.
Ulice jsou na městě to nejdůležitější, říká hlavní urbanista New Yorku - rozhovor ZDE
Menza od architekta Mayera připomíná oplatku s rozteklou náplní - čtěte ZDE
HN: Jste v současnosti v kontaktu s nějakými investory z Česka, kteří mají zájem o spolupráci?
Ondřej Dušek: Snažíme se mapovat situaci kolem zdejších developerů, přičemž se zaměřujeme hlavně na takové, kterým nejde čistě jen o zisk, ale snaží se vytvářet kvalitní, udržitelné projekty. V minulosti takovým developerem byl například Paul Koch, jeden z developerů Tančícího domu nebo budovy Zlatý anděl. Dnes za takového považujeme třeba Serge Borensteina. Zatím jsme ale s nikým konkrétně nemluvili.
HN: Jak jste vůbec dospěli k myšlence, že se budete soustředit na urbanismus a ne na klasické projekty budov?
Ondřej Dušek: My se zabýváme architekturou všech měřítek. Když jsme se ale zpětně podívali na naší dosavadní tvorbu, tak jsme zjistili, že projekty pracující s větším měřítkem, jsou úspěšnější. Ale není to tak, že se nyní snažíme specializovat pouze na ně. Důkazem jsou projekty v Jižních Čechách, na kterých v současnosti pracujeme.
HN: Velké urbanistické projekty jsou dnes u veřejnosti populární. Myslíte si, že má urbanistický design pro velká studia do budoucna větší perspektivu, než klasické navrhování budov?
Ondřej Dušek: To ne. Pro velká studia bude i nadále klíčové pracovat na velkých developerských projektech, ať už jednotlivých budov, nebo větších celků.
Jan Karásek: Ale hlavně jsou to dvě odlišné disciplíny. Například v Holandsku se to vyučuje jako dva samostatné obory. Nemyslím si, že by urbanismus začínal být pro většinu architektů aktuálnější. Spíše je u nás v Česku dneska urbanismus hodně manifestován skrze územní plány, které je zde potřeba plošně aktualizovat. To může být velká šance pro menší ateliéry.
HN: Pracovali jste už v minulosti na podobných projektech, jako je ten v Šanghaji?
Jan Karásek: Já osobně jsem už v Číně dělal na dvou dalších urbanistických projektech. Na jednom z nich jsem pracoval v době, kdy jsem tam byl na stáži. První z nich se zabýval vztahem historické části města a novou zástavbou v centru města Changsha. Druhý byl také v Šanghaji a zabýval se výstavbou úplně nového bloku. Ani jeden z projektů se tomu na řece Suzhou Creek příliš nepodobal, ale byla to dobrá zkušenost s tamními podmínkami.
HN: Kdo vůbec soutěž v Šanghaji vypisoval?
Ondřej Dušek: Byla to skupina univerzit z Číny a USA. Díky tomu byla porota mezinárodní, což nám výrazně pomohlo. Kdyby byla složená pouze z čínských posuzovatelů, tak jsme možná neuspěli. Organizátory navíc doplnilo architektonické studio 10 DESIGN’s z Hong Kongu, se kterým se nám, jako vítězům, otevírají možnosti spolupráce.
