Odborná porota ocenila, že revitalizace bohatě splňuje kritéria několika kategorií - rekonstrukce, krajinné architektury, zahradní tvorby, drobné architektury, interiéru a městského mobiliáře.
V 19. ročníku prestižní soutěžní přehlídky vybírali porotci z celkem 71 přihlášených projektů, výsledky oznámili na slavnostním večeru ve Veletržním paláci.
Úprava zapomenutého prostoru dlouho zanedbávané lokality od autorů Miroslava Cikána a Pavly Melkové z MCA Atelieru vznikla na základě vítězného návrhu veřejné architektonické soutěže vypsané městskou částí Praha 2 v roce 2007. Nový objekt byl navržen jako podzemní stavba, která nabízí variabilní využití: sál pro výstavy, společenské akce či kavárnu, zázemí veřejnosti a provozu.
„Bylo nám jasné, že nechceme postavit nový nadzemní objekt na místě původního, který by necitlivě zasahoval do panoramatu a porušoval intaktní siluetu linie hradeb,“ podotkla Pavla Melková.
Oblast barokního Bastionu je součástí středověkého opevnění Nového Města pražského, založeného roku 1348 císařem Karlem IV. Oblast zahrad před hradbami byla ve 14. století ponechána jako územní rezerva a zůstala nezastavěná i v době pozdějšího rozšiřování města. Zachovaná linie hradeb dosud jasně odděluje funkční územní celky „před“ hradbou: Nové město a kampus Karlovy Univerzity a „za“ hradbou: park Folimanka a část města pod Vyšehradem. Neprostupnost území způsobila vznik periferní, nepřístupné a nevyužité zeleně uvnitř centra města, místy až s charakterem „brownfields“. Postupná ztráta významu historických cest a cílů v území způsobila sice konzervaci místa, ale i lokální pauperizaci a související ohrožení historických památek.
Stavba je součástí širší plánované koncepce propojení zelených částí a veřejných prostranství oblasti univerzitního kampusu Albertova, navazujících území Nového města pražského a Vinohrad. Součástí je také zpřístupnění doposud nevyužívaných a zanedbaných lokalit a vybudování nových veřejných venkovních prostor s odpovídajícím kulturním a užitným zázemím souvisejících objektů. Cílem byla úprava veřejného prostranství, dostavba objektu zahradní kavárny a galerie na místě zříceného nadzemního objektu z 19. století, propojení prostoru před a za středověkou hradební linií, oddělující území zahrad a univerzitního kampusu od dalších částí města. Záměrem bylo vytvoření atraktivního společného cíle pro obyvatele „před“ i „za“ hradbou a obnovení základních vlastností „ostrožny“, místa s širokou viditelnosti (vidícího i viděného), místa spojení obou stran města, místa pobytu, místa setrvání, místa k přemýšlení, místa odpočinku, místa akropole přístupné cestami ze všech stran. Místa cíle, místa setkání, místa schůzek, místa k zapamatování, místa koncentrace lidského umění, místa odpočinku na slunci, pikniku na trávě, posezení na lavici pod stromem, místa „opevnění“, místa bezpečí, „věčného“ místa v Praze, místa Bastionu u Božích muk.
Nový objekt zázemí byl navržen jako podzemní stavba, skrytá akropole, která láká svým obsahem a zpracováním, nikoli viditelností. Je koncipován jako samostatná pevná schránka lastury, vložená do souvrství archeologicky definovaných stratigrafických rovin barokního a nového terénu, bez narušení charakteru fortifikace a pohledové linie hradeb. Objekt nabízí variabilní využití: univerzální sál pro výstavy, společenské akce či kavárnu, zázemí veřejnosti a provozu. Masivní posuvné stěny umožňují naprosté uzavření baru a ostatního zázemí kavárny a přeměnu na otevřený kulturní prostor. Otevřením prosklených stěn jak směrem do atria, tak směrem do volného prostranství bastionu lze kompletně propojit interiér s exteriérem a vytvořit jednotný neomezený prostor pro pořádání divadelních představení nebo koncertů. Upravená plocha bastionu umožňuje výstavu uměleckých děl v krajině. Exteriér se otevřenou čelní prosklenou posuvnou stěnou, obrácenou k panoramatu Vyšehradu, stává plnohodnotnou součástí interiéru. Obnovená pohledová komunikace mezi fortifikacemi navazuje na strategickou vzájemnost obou staveb v prostoru města. Propojení území skrze hradby je realizováno průchodem na rozhraní mezi středověkou a barokní zdí fortifikace v místě skrytých středověkých schodů. Nové točité schodiště spojuje Bastion s parkem Horská a novou brankou v hradbách dále s parkem Folimanka.
Revitalizace bastionu je první realizovanou součástí rozsáhlého záměru. Její význam spočívá v nastartování procesu oživení širší oblasti, přivedení obyvatel do lokality, upoutání pozornosti veřejnosti umožňující realizovat pokračování dalších etap revitalizace. Vložení nové pobytové a kulturní funkce do struktury památkových objektů umožnilo jejich záchranu nikoli jako neživých muzeálních objektů, ale jako přirozené živoucí součásti města. Výsledná architektonická podoba je důkazem možnosti spojení památkového přístupu k obnově památkově cenných konstrukcí a přiměřeně sebevědomého současného výrazu nové kontextuální architektury. Stává se tak příkladem možného způsobu práce v oblastech podobného charakteru. Vytvořením současné skulptury Božích muk do obnovené kaple a jejím vysvěcením došlo k posílení Genia Loci a návratu obsahu jménu místa.
Kromě kontextuálního doplnění a vyzdvihnutí potenciálu stávajícího prostředí, přinášejí nové objekty také prožitek z architektury samotné. Tvarosloví novostavby je elementární, minimální a vychází z principů fortifikační architektury. Záměrem je elementárnost prvků a materiálů, nepřidávání ničeho „navíc“. Mnohovrstevnatosti vjemů bylo dosaženo nikoli kupením detailů, ale naopak ukládáním vrstev vjemů do samotné hmoty a prostoru, které akcentují, iniciují anebo pouze hostí jemné jevy prostředí - proměnlivou barevnost odrazů slunce, temnou hloubku stínů, šelest suchých listů, přechody světla a stínu od nejjemnější struktury k ostrým hranám kontrastu, pomalé stékání rzi po kamenné zdi – odměřující čas.
